V neděli si Češi už potřinácté Poutí smíření připomněli poválečný odsun Němců. „V soukolí nemilosrdných dějinných událostí je člověk jen malým zrníčkem. Ale i ta největší soukolí někde na začátku roztáčejí lidé, mnohdy stejní, kteří jsou pak na jejich druhém konci sami rozdrceni. Nikdy nikdo už nespočítá, kolik lidských osudů války zmařily. Jen v době míru ale můžeme zkusit odpouštět a začít hledat cestu ke smíření. Protože smířit se je víc než jen odpustit. K odpuštění nepotřebujeme žádný souhlas. Smíření musí být vzájemné. Jsem ráda, že toto dnešní setkání symbolizuje právě smíření, skutečnost, že jsme dokázali opět najít společnou řeč, i když mluvíme jinými jazyky. Vyhnání brněnských Němců, takzvaný Pochod smrti nebyl osamělým aktem, byl mnohdy pomstychtivou, avšak ne zcela nepochopitelnou reakcí obyvatel válkou sužovaného a vyčerpaného města. Brno jednalo trochu jako liška chycená do pasti, která je schopná ukousnout si vlastní nohu. Zoufalé a rozzlobené na způsobenou bolest a nesvobodu neuvědomovalo si, že tím ztrácí kus sebe. Není však už důležité hledat, kdo první hodil kamenem, kdo a proč způsobil větší zlo. Smířili jsme se. Což neznamená, že jsme zapomněli. Ten dnešní, stejně jako všechny předchozí pochody smíření, nekončí dnes a tady. Směřuje do budoucnosti, blízké i té vzdálenější, aby připomínal zločiny lidí proti lidem, zločiny člověka proti lidskosti. Divoký odsun brněnských Němců, ale nejen těch, není platformou pro sbírání politických bodů, nesmí se stát záminkou populistům. Staré hříchy mají dlouhé stíny, ale také, jak prý pravil největší německý básník Johann Wolfgang Goethe, budoucí události vrhají svůj stín dopředu. Doufejme tedy, že naše dnešní setkání není jen gestem smíření, ale také varováním před opakováním stejných chyb. Abychom si připomenutím temných částí vlastních dějin lépe všímali varovných stínů dneška,“ uvedla při té příležitosti primátorka Markéta Vaňková.
